„Tati, já bych chtěla kouzlit,“ vybafla na mě moje čtyřletá dcera Adélka poté, co jsme v lesích za poslední dva roky našli snad nespočet plyšáků a všemožných pokladů. „Jak jako kouzlit?“ zeptal jsem se. „No, prostě bych se chtěla naučit kouzlit,“ odpověděla.

 

Začal jsem přemýšlet, jak by se to dalo udělat a napadlo mě zkombinovat náš každodenní svět s tím pohádkovým. Našel jsem si grafiku, kterou jsem si hned zamiloval a začal připravovat kouzlení. Další ráno se Adélka probudila a na zdi byl plakátek s kouzelníkem. „Tati, co to tady je?“ zeptala se nadšeně. „No to je ten tvůj kouzelník,“ odpověděl jsem. „Slyšel nás, a tak tě chce do učení. Máš sehnat tyhle přísady, abys vykouzlila kočku.“

 

Vyrazili jsme do lesa a hledali, co bylo potřeba. Byla to velká legrace i pro nás. Například na kouzelnickém předpisu byla bříza. „Tati, myslíš, že tahle bříza bude stačit?“ ukázala mi Adélka. „Copak já vím? Já jsem ještě nikdy nekouzlil. Prostě to večer zkusíme a uvidíme.“ Večer jsme dali všechny přísady do misky pod kouzelníka a zakryli látkou. Šlo se spát. V noci jsem na obrázek přilepil kočku. Ráno nám do ložnice přiběhla Adélka: „Tati! Tati, my jsme to dokázali. My jsme vykouzlili kočku!“ K mojí velké úlevě jí vůbec nevadilo, že kočka byla pouze u kouzelníka na obrázku a neběhala nám po bytě. „Ta je krásná,“ obdivovala ji. „A hele, teď mám vykouzlit žábu.“

 

Bylo to fajn. Občas jsme sbírali přísady společně a občas je sbírala s babičkou a dědou. Pak mi došlo, že učit se kouzla a plnit kouzelnické zkoušky je fajn, ale chyběl tomu ještě nějaký smysl. Jak ta kouzla využít? No jasně! Tím kouzlením by mohla pomáhat. A tak se najednou začaly na zdi objevovat další obrázky bytostí, které potřebovaly pomoc. Zábava získala úplně nový rozměr a objevily se za tím velmi hřejivé pocity. Najednou nebyla Adélka jen kouzelnickou učednicí, ale opravdovou hrdinkou. Brala to hodně vážně. Svět ji konečně potřeboval! No a ona pomáhala a pomáhala.

 

Časem jsme přeposlali hru našim kamarádům s malými dětmi a ti byli také nadšeni. „Mohl bys to začít vydávat. Je to skvělý. Prosím, přidělej pokračování, ať můžeme dál kouzlit,“ říkali mi. Těšilo mě to. Ale příprava tehdy stála spoustu úsilí a času. Takhle to dál nejde, musí se to zjednodušit. Dát tomu systém. Vymyslet to tak, aby to mohli používat rodiče, kteří prostě nemají času nazbyt.