Jak to všechno začalo

VSTUPTE DO

POHÁDKY

„Tati, já bych chtěla kouzlit,“ vybafla na mě moje čtyřletá dcera Adélka poté, co jsme v lesích za poslední dva roky našli snad nespočet plyšáků a všemožných pokladů. „Jak jako kouzlit?“ zeptal jsem se. „No, prostě bych se chtěla naučit kouzlit,“ odpověděla.

 

Začal jsem přemýšlet, jak by se to dalo udělat a napadlo mě zkombinovat náš každodenní svět s tím pohádkovým. Našel jsem si grafiku, kterou jsem si hned zamiloval a začal připravovat kouzlení. Další ráno se Adélka probudila a na zdi byl plakátek s kouzelníkem. „Tati, co to tady je?“ zeptala se nadšeně. „No to je ten tvůj kouzelník,“ odpověděl jsem. „Slyšel nás, a tak tě chce do učení. Máš sehnat tyhle přísady, abys vykouzlila kočku.“

 

Vyrazili jsme do lesa a hledali, co bylo potřeba. Byla to velká legrace i pro nás. Například na kouzelnickém předpisu byla bříza. „Tati, myslíš, že tahle bříza bude stačit?“ ukázala mi Adélka. „Copak já vím? Já jsem ještě nikdy nekouzlil. Prostě to večer zkusíme a uvidíme.“ Večer jsme dali všechny přísady do misky pod kouzelníka a zakryli látkou. Šlo se spát. V noci jsem na obrázek přilepil kočku. Ráno nám do ložnice přiběhla Adélka: „Tati! Tati, my jsme to dokázali. My jsme vykouzlili kočku!“ K mojí velké úlevě jí vůbec nevadilo, že kočka byla pouze u kouzelníka na obrázku a neběhala nám po bytě. „Ta je krásná,“ obdivovala ji. „A hele, teď mám vykouzlit žábu.“

 

Bylo to fajn. Občas jsme sbírali přísady společně a občas je sbírala s babičkou a dědou. Pak mi došlo, že učit se kouzla a plnit kouzelnické zkoušky je fajn, ale chyběl tomu ještě nějaký smysl. Jak ta kouzla využít? No jasně! Tím kouzlením by mohla pomáhat. A tak se najednou začaly na zdi objevovat další obrázky bytostí, které potřebovaly pomoc. Zábava získala úplně nový rozměr a objevily se za tím velmi hřejivé pocity. Najednou nebyla Adélka jen kouzelnickou učednicí, ale opravdovou hrdinkou. Brala to hodně vážně. Svět ji konečně potřeboval! No a ona pomáhala a pomáhala.

 

Časem jsme přeposlali hru našim kamarádům s malými dětmi a ti byli také nadšeni. „Mohl bys to začít vydávat. Je to skvělý. Prosím, přidělej pokračování, ať můžeme dál kouzlit,“ říkali mi. Těšilo mě to. Ale příprava tehdy stála spoustu úsilí a času. Takhle to dál nejde, musí se to zjednodušit. Dát tomu systém. Vymyslet to tak, aby to mohli používat rodiče, kteří prostě nemají času nazbyt.

Něco málo o mně

Jmenuji se Martin Kučera. Učím soukromě angličtinu ve Dvoře Králové nad Labem. Vytvořil jsem několik publikací pro Computer Press (Cpress), Edika, a AlbatrosMedia.

 

V roce 2009 jsem si vzal moji krásnou ženu a máme spolu dvě milované děti. Občas to jsou sice zlobítka, ale život bez nich si už ani neumím představit. Po tom, co jsme společně prožívali poslední čtyři roky fascinující pohádkový pohled na svět naší dcery, jsem se rozhodl sdílet s vámi tuto čarodějnou aktivitu.

Lákalo mne vytvořit něco, co by vyvolávalo spoustu krásných pozitivních pocitů. Moc bych si přál, abyste si to všichni užili stejně tak, jako my.

Martin Kučera 

© 2020 by Čarodějnická škola. Proudly created with Wix.com

skolacarodejnicka@gmail.com

Facebookové stránky

Čaroděj Modromír a Čarodějnická škola

řádu Bílé kočky

  • Facebook