Jaký je váš příběh?

Co jste při čarování s modromírem zažili?

čarovat s Modromírem je obrovská radost a občas i výzva. Přesně to, co si děti budou pamatovat po zbytek života.

Nemám Facebook, ale ráda bych se s vámi podělila o zážitky z našeho čarování, tak to sem musela instalovat babička. Děti dneska získaly Řád Bílé kočky a tak to můžu popsat celé od začátku do konce.

Čarovaly jsme od 20.11., kdy děti vyvěsily obrázek do okna

a hned první den hledání ingrediencí to byla fakt sranda, hlavně pro nás dospělé:

Popis obrázku: stín rozhledny Žernovník, ze které vítr odfoukl runu do oploceného vodárenského objektu, naštěstí se bránu podařilo otevřít a zachránce mohl runu přinést…hlavně nenápadně…

„Mami, proč tam taťka jde?“ „Zdálo se mu, že tam něco vidí, tak to šel prozkoumat…“ „To můžou být runy i za plotem?“

Nakonec jsme všechno našli a hned v autě se mohlo lepit.

Pořádali jsme i výlety s čarováním, že jsme třeba šli do lesa krmit zvířátka a u toho hledali runy.

Děti hrály rozšíření a ten den zrovna přišly ke kouzelnému dubu, že jsou proškolenými kouzelníky a mohou začít pomáhat. Takže když jsme šli do lesa za mrholení a velké mlhy a do úplného ticha se ozvalo: „Doufám, že tam nebude čekat Škarohlíd…“ bylo jasné, že to opravdu prožívají…a my s nimi.

___

Docházelo ke spoustě komických situací. V prosinci jsem měla velké pracovní vytížení a když jsem do noci pracovala a pak chtěla jít spát a „Sakryš, ještě kouzlení…co to dneska měli? Jo draka.“ Připravila jsem nějaký obrázek s drakem…a usnula.

Ráno: „Mami dívej, ten zlý drak našel mládě.“ „Cože?“ (tatínek se smál a nechal mě v tom pěkně vykoupat) „No, tak to asi nebyl drak, ale dračice a byla zlá, protože se bála o svoje mládě, neuměla mluvit, aby to rytířům řekla…“ a u toho jsem přemýšlela jak to vymyslíme, až ta dračice místo mláděte najde partnera…aby si to mládě mohli udělat? Asi jste tam nedali úplně přesné přírodniny…

___

V průběhu se zjistilo, že hledat samolepky v dešti nebo sněhu je složitější a je potřeba, aby tam neležely dlouho, takže doba umístění-nalezení se musela zkrátit.

Runy se objevovaly po cestě do školky, jednou i ve školce (to fakt lilo ) a průběžně jsem zjistila, že si ingredience (na snímku loví bukvice a vaří přírodník) na kouzla a lektvary začínají děti pamatovat i bez Knihy kouzel. Pak už i věděly, kde najít mech nebo kterou šišku a nechtělo se jim na delší procházky.

Když se podařilo vyřešit komplikace, řekněme s vlhkostí, bylo třeba vyřešit komplikace s brzkým stmíváním…runy se začaly objevovat u lamp…akorát jsem si je musela občas sebrat sama a přemístit na viditelnější místo

Zajímavé bylo i zjištění, že když děti dostaly 9 úkolů na pomoc druhým, nezačaly od prvního, naznaly, že babička kočku nepotřebuje, že je spíš potřeba jí vyčarovat dědečka a že je potřeba splnit důležitější úkoly. Zasáhla jsem do toho a řekla, že to je jasné, že nejdřív musíme zachránit medvěda, aby ho myslivec nezastřelil, ale vůbec ne, medvěd to prý vydrží. Syn chtěl najít rodinu pro tuláčka a dcerka pomoci smutným rodičům vyčarovat dítě…dodnes tady běhá jako „plvní lytíž“

Samostatnou kapitolo byla opravdová kouzla:

„Mami, Kubík ve školce nám nevěří, že jsme vyčarovali opravdové jablko.“

„Tati, tati, my jsme dneska vyčarovali kouzelnický nápoj, co pije Modromír.“ „Mami, jak se jmenuje to pití?“ „Mifi.“ „Jo to, ale nenechali jsme ti na ochutnání, ale můžeš se podívat na skleničku, ve které byl.“ „To byl asi dobrý, jak chutnal?“ „Jako takové husté mléko, moc dobré, vlastně úplně jako kyška.“

„Mami, to si asi nemůžeme sníst k snídani ty sušenky, že?“ „Ty jsou kouzelné, můžete, když si k nim dáte mléko a ovoce.“ „Fakt? Můžeme si dát ty sušenky!“ běží za bráchou.

____

Nějak jsem to ale při té přípravě samolepek zase zmastila a na poslední čarování, právě kočky pro babičku, mi zbyly zlaté samolepky. Manžel: „To si vůbec nevšimnou, to je úplně jedno.“ Ok, druhý den na procházce dcerka našla první runu s krystalem: „Mami ale to jsou žluté, ty jsou na poklad, na kočku jsou růžové nebo takové nějaké.“ „No, tak to asi bude kočičí poklad…“ a ráno: „No vidíš, tam těch kočiček je, hotový poklad…“

Lepení poslední vílí samolepky do Knihy kouzel. Dokonce když byla dcerka nemocná, poslala paní učitelce do školky pohled s vílou Levandulkou, na který napsala „pro radost.“

A když jsme jim přečetli, že dostávají listinu a řád (ten si dcerka navrhovala vystřihnout, aby ho mohla viditelně nosit), a že je tam ještě jedna zakletá princezna, syn jen konstatoval: „Zachráníme ji.“

Děkujeme

© 2020 by Čarodějnická škola. Proudly created with Wix.com

skolacarodejnicka@gmail.com

Facebookové stránky

Čaroděj Modromír a Čarodějnická škola

řádu Bílé kočky

Martin Kučera

Elišky krásnohorské 2334

Dvůr Králové nad Labem

MobILní kontakt: +420 730 928 009

  • Facebook
  • YouTube
  • Instagram